|
POSTAVA
PŘÍSLUŠNÍKA KGB V PRÓZE AURELIA BUSUIOCA (PÍSEMNÁ PRÁCE Z LITERATURY) Obsah
1. Úvod Postava příslušníka KGB byla v
dobách sovětského zřízení na území dnešní Moldavské republiky tabu. Ani v
současné době nemá na růžích ustláno. Na vině je neustálá oscilace dnešní
Besarábie mezi národnostně i historicky spřízněným Rumunskem a tradičně
silným Ruskem, do jehož sféry vlivu Besarábie patří. Dokládá to dřívější
označování této části někdejší říše Štěpána Velikého jako ruského, resp.
sovětského Moldavska. Přesto se na přelomu tisíciletí v rumunské literatuře v
Moldavské republice objevují hned dvě významné postavy agenta KGB. Příslušníka sovětské tajné
policie uvádí "žijící klasik" rumunské besarabské literatury
Aureliu Busuioc, a to hned dvakrát, v románech Pactizând cu diavolul a
Spune-mi Gioni! sau Învăţăturile veteranului KGB Verdikurov către nepotul
său. Nejde však o variaci na podobné téma, ale o dvě autonomní postavy,
vzájemně spojené jen spoluprací s KGB, za zcela odlišných podmínek. 2. Biografie autora Až na výjimky rumunsky píšící
autor Aureliu Busuioc se narodil 26. října 1928 v obci Cobâlca (dnes
Codreanca) v župě Orhei, dnes na území Moldavské republiky. Oba jeho rodiče
byli učitelé. Základní školu a první čtyři třídy gymnázia Busuioc navštěvuje
v Kišiněvě. V roce 1944 utíká před válečnými boji do Banátu, kde dokončuje
svá středoškolská studia. V roce 1948 nastupuje do vojenské školy pro
důstojníky v Sibiu. Tu ale v roce 1949 opouští, aby se připojil k rodině,
kterou sovětské okupační úřady donutily k návratu do Besarábie. Po roce 1950 Busuioc pracuje v
Kišiněvě jako opravář rozhlasových přijímačů. Zároveň studuje filologickou
fakultu pedagogického institutu. V této době vycházejí v různých publikacích
první Busuiocovy verše. V roce 1952 Busuioc nastupuje
jako redaktor do státního vydavatelství. Mezi léty 1954 a 1957 spolupracuje s
novinami Moldova socialistă. V roce 1957 se stává zástupcem
šéfredaktora satirického časopisu Chipăruş. Po roce 1960 působí jako
šéfredaktor časopisu Scânteia leninistă a novin Tânărul leninist
a Tinerimea Moldovei. V období let 1977 až 1986 se stává tajemníkem
Svazu spisovatelů. V roce 1984 přijímá titul zasloužilý umělec. 3. Dílo autora Aureliu Busuioc se projevuje
jako všestranný autor. Do světa literatury vstoupil sbírkou veršů Prafuri
amare. Z jeho prozaické tvorby se největšímu zájmu těší první romány Singur
în faţa dragostei a Unchiul din Paris a díla z doby po rozpadu
SSSR Pactizând cu diavolul a Spune-mi Gioni! sau Învăţăturile
veteranului KGB Verdikurov către nepotul său. Aureliu Busuioc je autorem
i divadelních her a řady scénářů. Román Singur în faţa dragostei se
dočkal i filmové podoby. Ve výčtu nesmí chybět ani Busuiocova tvorba pro
děti. Busuiocova beletristická tvorba je pevnou součástí moldavských učebních
osnov. Řada děl Aurelia Busuioca byla
přeložena - nejčastěji do dalších jazyků Sovětského svazu a jazyků zemí
socialistického tábora, ale i do světových jazyků. Dílo Aurelia Busuioca bylo
přístupné i v někdejším Československu díky slovenským překladům románů Singur
în faţa dragostei a Unchiul din Paris. V samostatné České
republice v roce 2003 vyšel překlad románu Pactizând cu diavolul. 3.1. Poezie
3.2. Próza
3.2.1. Tvorba pro děti
3.3. Drama
4. Postava příslušníka KGB v díle Aurelia Busuioca S postavou agenta KGB se v
díle Aurelia Busuioca setkáváme poprvé v roce 1999, kdy vydává román Pactizând
cu diavolul. To je vůbec poprvé, kdy se v rumunské literatuře publikované
v Moldavské republice objevuje agent sovětské tajné policie. Dřívější absenci
námětu příslušníka KGB lze vysvětlit sovětskou cenzurou, která nejenže bránila
uveřejňování podobných témat v beletrii, ale cenzura vlastním občanům brzdila
i přísun jakýchkoli informací o tajné policii. Busuioc se k postavě agenta
KGB vrací po několika letech. V roce 2003 spatřuje světlo světa román Spune-mi
Gioni! sau Învăţăturile veteranului KGB Verdikurov către nepotul său. V
žádném případě však nejde o tutéž postavu, ani typ postavy, jak ukážeme
později. 4.1. Charakteristika vybraných románů 4.1.1. Charakteristika románu Pactizând cu diavolul Román Pactizând cu diavolul
vyšel v originále poprvé koncem devadesátých let. Český čtenář ho v
překladu dostal v roce 2003 v překladu Jiřího Našince pod názvem Smlouvání
s ďáblem. V románě se seznamujeme s
osudem, který čekal besarabské intelektuály po sovětském obsazení území mezi
Dněstrem a Prutem. Ukazuje nerovný boj intelektuála s tajnou policií i
postupný mravní úpadek hlavního hrdiny. Román je údajným fiktivním
deníkem, který autorovi knihy předává vdova hlavního hrdiny čtyřicet let po
jeho smrti, a to v roce 1991. Tento rok je důležitým symbolem, protože rok
1991 byl posledním rokem dějin SSSR. Hlavní postavou je student agronomie
Mihai Olteanu. Ten po druhé světové válce zůstal na území dnešního Rumunska,
ačkoli pocházel z Besarábie. Ta byla po válce okupována Sovětským svazem.
SSSR však vyhlásil program povinné repatriace sovětských občanů rozptýlených
po světě. Mihai se tedy musí vrátit do rodné Besarábie, nově do Moldavské
sovětské socialistické republiky. Po návratu Mihai nachází
spálenou zemi. Ta má málo společného s Besarábií, kterou opouštěl. To platí
jak o fyzických statcích, tak o sociálních vazbách. Mihaiův otec byl jako
politicky nežádoucí uvězněn v jednom z lágrů na Sibiři. Zbytek rodiny žije
také na Sibiři v zakázaném pásmu. Mihai začíná studovat na kišiněvské univerzitě.
Zároveň pracuje v místních novinách. Život mu znepříjemňuje fakt, že je synem
politicky nespolehlivého. Časem přichází nabídka ke spolupráci s tajnou
policií. Mihai ji odmítá. KGB se však nevzdává a na Mihaie nasazuje jednu ze
svých spolupracovnic Elvíru. Ta se do Mihaie později zamiluje. Mihai se stále
snaží o setkání se svou rodinou. Později zjišťuje, že jeho otec je dávno
mrtvý. Zemřela i jedna z jeho tří sester. Umírá i jejich matka. V té době je
další ze sester 16 let. Poslední chodí na základní školu. Obě sestry rychle
podléhají ruské převýchově sibiřského okolí. Ve snaze o záchranu svých sester
se Mihai rozhodne pro spolupráci s tajnou policií. Román končí (sebe)vraždou
hlavního hrdiny. Román Pactizând cu diavolul
je rozčleněn do dvaceti čtyř relativně vyvážených kapitol. Každá z
nich se dále dělí do několika podkapitol, které jsou poměrně významově
ucelené. Příběh vypráví hlavní postava, Mihai, v ich-formě. Vyprávění je
hojně doplňováno dialogy, které působí věrohodně a velmi živě. Příběhu
dodávají mimořádnou čtivost. V prvních kapitolách ale přemíra dialogů
způsobuje mírnou nepřehlednost. Čtenář se těžko orientuje v mluvčích a ve
vývoji příběhu. V toku děje ústrojně nacházíme také Mihaiovy myšlenkové
pochody. Čteme, co si Mihai říká jen v duchu. Díky těmto poznámkám události
často dostávají jiný význam, ironický, sarkasticky sžíravý nádech. Název Pactizând
cu diavolul je symbolem spolupráce hlavního hrdiny s tajnou policií
(ďábel). Dochází k uzavření paktu, spolupráce mezi Mihaiem a KGB. Český název
Smlouvání s ďáblem navíc vyjadřuje nerovný vztah Mihaie a tajné
policie. Na jedné straně stojí Mihai, který může jen smlouvat, žádat ústupky.
Na opačné straně je mocná tajná policie, která smí cokoli, která má až
ďábelskou moc. Román Pactizând cu diavolul
řadového čtenáře přístupně seznamuje s historickým vývojem na území
Besarábie. Nedocenitelně popisuje společenské změny, které pocítil na vlastní
kůži každý Besarábec. Busuioc popisuje zavedení cyrilice do rumunského
pravopisu, změnu názvu jazyka - z rumunštiny na moldavštinu, druhořadé
postavení autochtonního jazyka vedle protežované ruštiny. Agresivní
sovětizace, rusizace besarabského území vedla k poškozování národní identity
Rumunů žijících mezi Dněstrem a Prutem. V románu lze vystopovat i mírné
společenské uvolnění po Stalinově smrti. Busuioc líčí prohnilost
poválečného Moldavska. Člověk si tu nemohl být jistý dnem, ani okamžikem.
Popisuje např. výpad na židovské obyvatelstvo. Všemu vévodí dlouhé prsty
tajné policie, jejíž činnost byla prakticky beztrestná. Na příkladu hlavního
hrdiny se ukazuje postupný morální úpadek společnosti. Mihai je pro vlastní
prospěch, pro prospěch rodiny, ochoten vyjednávat s KGB. Nabídku přijímá po
delší době, následkem okorání svého mravního vědomí. Původně zamýšlená
spolupráce jen na oko dokládá moc tajné policie a naivitu hlavního hrdiny. Román Pactizând cu diavolul
má řadu autobiografických rysů. Sám autor poznal, co je to návrat do
Kišiněva při povinné repatriaci. 4.1.2. Charakteristika románu Spune-mi
Gioni! sau Învăţăturile veteranului KGB Verdikurov către nepotul său Román Spune-mi Gioni! sau
Învăţăturile veteranului KGB Verdikurov către nepotul său (Pro tebe jsem
Gioni! aneb Naučení veterána KGB Verdikurova svému synovci) Busuioc vydává v
roce 2003. V češtině zatím nebyl publikován. V románu nacházíme zpověď
agenta KGB Iona. Čtenáři vysvětluje, resp. před čtenářem obhajuje své činy se
záměrem utvářet morálku a ducha svého synovce. Román je chronologickým
líčením Ionova života. Vyprávění je doplněno poznámkami, které dovysvětlují
nebo předjímají děj. Poznámky jsou odlišeny graficky od hlavního textu. Jsou
ohraničeny závorkami a je pro ně zvolena jiná velikost písma. Děj románu
začíná v letech kolem druhé světové války. Malého Iona dává otec do učení na ševce.
To se však Ionovi nezamlouvá a z učení utíká. Před svým útěkem stihne zničit
mistrovu dílnu. Následně Ion prochází tlupou žebráků, z níž se dostává do
služby v koželužně. Kvůli monotónní práci bez jakékoliv perspektivy se Ion
opět pokouší utéct. Při neúspěšném útěku Iona těžce pokoušou hlídací psi,
kteří z něj udělají doživotního mrzáka. Ion se stává impotentním a
připomínkou útěku mu je i kulhání. Zmrzačeného Iona se ujímá Riva, dcera
místního tiskaře, která v Ionovi vidí svou dávnou lásku. Riva Iona přivádí do
ilegální komunistické organizace, která usiluje o připojení Besarábie k
Sovětskému svazu. Po jedné z protistátních akcí Ion končí ve vězení, z
kterého uniká jako politický vězeň při obsazení Besarábie sovětskými vojsky.
Ion se následně podílí na sovětizaci Besarábie. Neštítí se přitom ani
nejohavnějších činů. Do pracovního tábora na Sibiři bez hnutí brvou posílá i
své rodiče. Později Ion utíká na sovětský břeh Dněstru před rumunskými vojky,
která znovu obsazují území Besarábie. V Sovětském svazu Ion slaví úspěchy u
partyzánů, mimo jiné i jako kat. Po válce se Ion vrací do sovětské Besarábie. Román Spune-mi Gioni! je
rozdělen do tří proporčně rozdílných částí: Učedník, Tovaryš, Mistr.
Každá z částí se následně člení do nepříliš obsahově ucelených kapitol.
Kostru příběhu metodou retrospektivy vypráví hlavní hrdina v ich-formě. V
poznámkách se přímo obrací ke svému synovci Traianovi. První část názvu románu
Spune-mi Gioni! tvoří věta, kterou se Ion pokoušel bourat ledy při
kontaktu s novými známými. U lidí, se kterými se nově seznámil,
neformální věta Spune-mi Gioni! (Pro tebe jsem Gioni!), navíc s anglickou
domáckou podobou jména Ion, okamžitě budila důvěru. Hlavní hrdina na tyto
osoby následně zaměřil svou donašečskou činnost. Podtitul Învăţăturile
veteranului KGB Verdikurov către nepotul său je parafrází na známý
výchovný spis ze 16. století Învăţăturile lui Neagoe Basarab către fiul
său Teodosie (Naučení Neagoe Basaraba jeho synovi Theodosiovi), který
objasňoval mladému následníkovi trůnu církevní předpisy a dvorské mravy. Parafráze
je však krutou ironií. Román Spune-mi Gioni! je totiž seznamem věcí,
kterých by se Ionův synovec měl z morálních důvodů vyvarovat. Ion je však
svému synovci předkládá s naprosto vážnou tváří. Zvláštní jméno Verdikurov
vychází z Ionovy přezdívky v dětství Curverde (zelená prdel). V ruštině však
přezdívka ztrácí svůj obsah. Jméno si Ion zvolil sám. Při přeplavání Dněstru
ztratil doklady, což by se ve válečných dobách mohlo projevit jako závažný
problém. Na druhém břehu Dněstru Ion našel rozmočené cizí doklady, ve kterých
byl čitelný jen konec jména -kurov. Jméno Verdikurov si zvolil proto, aby si
nové jméno dobře zapamatoval. Jazyk
románu Spune-mi Gioni! je prosycen moldavskými regionalismy, např.
diseară, cocostârci, prăsade. V románu se uplatňují prakticky veškeré vrstvy
jazyka, od spisovného vyprávění, přes obecnou rumunštinu v přímé řeči,
profesní slang (v koželužně, v tiskárně, v politice...) až po argot (v tlupě
žebráků). Některé scény románu jsou silně naturalistické. Tomu odpovídá i
jazyk (vulgarismy). Román Spune-mi Gioni!
ukazuje morální zkaženost hlavního hrdiny, který se na své životní pouti
neštítí ničeho. Např. nehne ani prstem pro Rivu, když ji vidí zmlácenou u
výslechu, ačkoli mu zachránila život. Veškeré své činění přizpůsobuje tomu,
aby si nepokazil kádrový profil. Román je plný kontrastů, díky kterým ještě
lépe vyniká pokřivená povaha hlavního hrdiny. Např. při útěku před
Antonescovými vojsky musí přeplavat Dněstr. Ve vlnách připraví neznámou ženu
o poslední oporu, která ji drží na hladině. Žena následně utone. Na břehu se
Ion setkává s jejím otcem a synem, kteří se o něj přátelsky postarají, dají
mu najíst, poskytnou mu lékařskou péči atp. Ion přesto ani na okamžik necítí
výčitky svědomí. Podobně vyhrocených situací je v románu řada. Román přináší zajímavé
svědectví historických změn v zemi za Prutem: střídání rumunských a
sovětských vlád, zavádění azbuky, kolektivizace atd. Autor cítí beznaděj z
toho, že se ani po rozpadu SSSR nic nezměnilo. Ion říká synovci, že všechny
změny byly připraveny v Moskvě. Román je vlastně mravním
šklebem. Ion v nejlepším přesvědčení předává synovci zkušenosti, za které by
se měl stydět. Čtenáře znovu a znovu překvapuje, kam až je hlavní hrdina
ochoten zajít. 4.2. Rozdílné ztvárnění agenta KGB Hned ve dvou románech Aurelia
Busuioca nacházíme jako hlavního hrdinu příslušníka sovětské tajné policie.
Jak jsme uvedli výše, je to v románech Pactizând cu diavolul a Spune-mi Gioni! sau
Învăţăturile veteranului KGB Verdikurov către nepotul său. Jde však o
postavy zcela odlišné, s různými životními osudy, jinou mentalitou a jinými
pohnutkami pro konspirační činnost. Zatímco život Mihaie v románu Pactizând
cu diavolul je modelován bez jeho vlastního přičinění, zejména
válečnými a politickými událostmi, Ion z románu Spune-mi Gioni! se
dostává na šikmou plochu sám, zdemolováním ševcovské dílny, kde byl v učení. V postavě Mihaie spatřujeme
nešťastníka, který si naivně myslí, že spoluprací s tajnou policií si
zachrání krk a životy svých blízkých. Zpočátku kontakty s KGB odmítá, časem
ale dochází k závěru, že bez menších ústupků síle nemůže dosáhnout svého
cíle, spojení své rodiny. I když v určitých okamžicích spatřujeme Mihaiovo
počínání jako poněkud vychytralé, přesto pro nás není sebemenší problém
identifikovat se s ním. Vždy jsme na straně hlavního hrdiny. Obdivujeme jeho
schopnost kličkovat v nástrahách dennodenního života v sovětském státě. To postava Iona je pravý opak.
Ion od samého počátku vyvolává u čtenáře antipatie. Neustále si klademe
otázku, kde jsou kořeny odmítnutíhodného počínání hlavního hrdiny. Zatímco
Mihai hledá skulinky, jak přežít sovětský útlak, Ion zcela vědomě vyhledává
možnosti, jak se v nedemokratickém režimu prosadit a jak těžit z
absolutistického zřízení. Mihai v románu Pactizând cu
diavolul je komplikovaná, mnohovrstevnatá osobnost, kterou nám autor
postupně odkrývá jakoby slupku po slupce. Naproti tomu Ion v románu Spune-mi
Gioni! je osobnost velmi plochá. Pokud nás překvapí, tak jen svou
vychytralostí, krutostí a schopností kráčet přes mrtvoly, aniž by se byť na
okamžik zastyděl. Odhalit není co. Ionův charakter zůstává stejný od
okamžiku, kdy sousedovi kradl ze stromu ovoce, až po nejpokročilejší věk. Oba romány jsou prosyceny pro
Busuioca příznačným humorem, dávkami ironie a sarkasmu. 5. Závěr Hlavní přínos románů Aurelia
Busuioca Pactizând cu diavolul a Spune-mi Gioni! je v uvedení
do té doby tabuizovaného příslušníka KGB do rumunské literatury vznikající na
území dnešní Moldavské republiky. Téma tajné policie je tak zcela nové i v
díle samotného Busuioca, který se dříve ve svých prózách věnoval především
generačním a dobovým výpovědím. Busuioc se sám pouští na tenký
led, protože prorumunské a proruské proudy a proud za samostatné Moldavsko
jsou v současné Moldavské republice stále velmi silné. Postava agenta KGB se
tak snadno může stát politikem. V zemi, u níž s trochou bolestné nadsázky
nevíte, v kterém státě se druhý den probudíte, je to počin odvážný. Na pozadí čtenářsky
atraktivního příslušníka KGB čtenář sleduje nástin besarabských dějin od
počátku druhé světové války do současnosti. Oba romány mají tedy významnou
historiografickou funkci, a to jak ve vztahu ke KGB, tak k území dnešní
Moldavské republiky. Není cílem autora vytvořit přehled hlavních historických
událostí, ale na příkladu jedince ukazuje jejich odraz v životě běžného
Besarábce. Jakoby na vlastní kůži
zažíváme dopady rusizace a sovětizace besarabského obyvatelstva. Povlovný
morální úpadek, odnárodnění, zpřetrhání národních tradic, vykořeněnost. Mihai
v románu Pactizând cu diavolul se např. setkává s tím, jak pováleční
studenti neslyší ani slovo o klasicích národní literatury, Eminescovi a
Creangovi. Na každé stránce je cítit
přítomnost silného Ruska v životě běžného Besarábce. Na úřadech se mluví jen
rusky, nápisy jsou jen v ruštině... Vlastní jména ztrácejí význam, když se
přepíšou do cyrilice. Význam románů Aurelia Busuioca
Pactizând cu diavolul a Spune-mi Gioni! překračuje hranice
dnešní Moldavské republiky. Jak na východ, kde mají totožnou historickou
zkušenost i ostatní sovětské republiky, příp. další státy socialistického
tábora, tak od Besarábie na západ, kde v případě Rumunska může být řeč o
historii vlastního národa, který byl několikrát násilně rozdělen, naposledy
paktem Ribbentop-Molotov. Ani jazyková a historická spřízněnost Rumunska a
Moldavské republiky a tematická blízkost zatím Aureliu Busuiocovi dveře do
Rumunska příliš neotevřela. Jeho tvorba tak doposud zůstává v Rumunsku zcela
neznámá. Použitá literatura BUSUIOC, Aureliu. Singur în
faţa dragostei. Bucureşti: Litera International; Chişinău: Litera
International, 2004. ISBN 973-675-233-X - ISBN 9975-74-840-6. BUSUIOC, Aureliu: Smlouvání s
ďáblem. Přel. Jiří Našinec. Havlíčkův Brod: Hejkal, 2003. ISBN 80-86026-21-3. BUSUIOC, Aureliu. Spune-mi
Gioni! sau Învăţăturile veteranului KGB Verdikurov către nepotul său.
Chişinău: Prut International, 2003. ISBN 9975-69-447-0. CIMPOI, Mihai. Istoria
literaturii române din Basarabia. Bucureşti: Litera International; Chişinău:
Litera International, 2003. ISBN 973-675021-3 - ISBN 9975-74648-9. HEITMANN, Klaus. Limbă şi
politică în Republica Moldova. Chişinău: ARC, 1998. ISBN 9975-61-064-1. KOLEKTIV: Dicţionarul general
al literaturii române. Bucureşti: Univers Enciclopedic, vol 1, 2004. ISBN
973-637071-2. KOLEKTIV: Slovník rumunských
spisovatelů. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-7277-069-1. |